Stíhačku Bf-109 není třeba dlouze představovat, tento tažný kůň německého stíhacího letectva Druhé světové války je znám snad všem zájemcům o letectví. Vedle stíhacích verzí, jejichž piloti sbírali vavříny na frontách, existovala také cvičná verze letounu, která se takové pozornosti jako mateřský typ netěší, ačkoliv má nezanedbatelný podíl na výcviku stíhacích pilotů.
Letouny verze G-12 vznikaly od počátku roku 1944 jako reakce na potřeby Luftwaffe. Letoun vznikl jednoduchou adaptací původního draku, kdy na místo trupové palivové nádrže bylo vestavěno místo druhého člena posádky - instruktora. Vzhledem k tomu, že zásoba paliva tím klesla z původních 400 na 240 litrů, což znamenalo nějakých 35 minut letu, létaly G-12 často s přídavnou 300 litrovou nádrží pod trupem. To však bylo jediné omezení, jinak letoun odpovídal příslušné verzi stroje, ze které byl přestavěn: letouny nebyly vyráběny jako nové, ale přestavovány z různých strojů verzí G-2, G-3, G-4 a G-6. Tím je také dáno použití různých variant motoru DB 605 podle původního provedení letounu. Letouny byly téměř výhradně dodávany výcvikovým jednotkám. Možná také z tohoto důvodu je obecně dostupná literatura na obrazovou dokumentaci verze G-12 velmi skoupá.
Letouny této verze byly v malém počtu kompletovány také po válce v osvobozeném Československu a pod označením CS-99 dodávány letectvu. Později, jako výsledek nedostatku motorů DB 605, vznikla varianta CS-199, poháněná motorem JUMO 211F.

Když pomineme možnosti přestavby některého z nabízených Bf-109G, popř. CS-199, je jedinou dostupnou možností zvolit model od MPM.

Krabička obvyklé velikosti a provedení zobrazuje stroj neznámé cvičné jednotky v letu doprovázen letounem Dewoitine D-520. Ačkoliv asi není úplnou špičkou v oboru, mě se líbí.

Na shortrun velmi pěkný model, základní obrysy a rozměry sedí perfektně (alespoň se mi zdá). Vypadá to, že ani se stavbou nebudou problémy.

Zhýčkán množstvím různých doplňků, které lze dostat, a veden touhou to také vyzkoušet, zakoupil jsem odlitek motoru DB 605 od Extratechu s úmyslem jej instalovat do odkryté přídě. Za nějaký čas, když moje stavebnice zrála v krabici a čekala na svou příležitost, objevil jsem odlitek téhož motoru, ale od Airesu - a neodolal. Zdá se mi totiž, že Aires lépe vystihl něco, co lze velmi nepřesně popsat jako ducha motoru: ačkoliv Extratech má motor přesně zmenšený jak jsme upozorněni v návodu, prostá zmenšenina někdy nedokáže vyvolat ten správný dojem. A tak jsem se rozhodl, že použiji Aires. Ale proč u Airesů nedodali motorové lože, jako Extratech? Vyrábět se mi nechce, tak použiji od Extratechu - a ono to pasuje!
Tak tedy:
Motor a motorový prostor: motor je kombinací dílů od Airesu a Extratechu, je třeba doplnit požární přepážku za motorem a detaily na ní. Ono tam sice není moc vidět, ale... Stěny trupu v odkryté části doporučuji zeslabit - asi ještě více, než jsem to udělal já. Výzbroj buď "vymontovat" (jak jsem to udělal já), nebo použít odlévanou, popřípadě domácí výrobu.
Pilotní prostor: většinu detailů máte ve stavebnici, takže jen pečlivě sestavit a s citem nabarvit. Doplnit zaměřovač Revi v předním pilotním prostoru. Kryt kabiny obsahuje v polovině délky jednu sekci, která vypadá jako že tam patří, ale není tomu tak. Zdá se mi, že o tom svědčí provedení povrchu, takže vystříhnout. Kabinu jsem otevřel a doplnil zajišťovací vzpěry vždy na zadním rámu kabiny.
Podvozky: pinzetou jsem ohnul kryty hlavního podvozku aby kopírovaly spodní profil křídla. Puntičkáři je jistě vyrobí z tenčího plastu nebo plechu.
Další detaily: závěsník pod trupem jsem doplnil o lépe provedené distanční kolíky, nádrž jsem nepodvěšoval (na odkrytovaný letoun). Anténa je z plechu, drát vytažený klasickým způsobem. Ostruhové kolečko jsem natočil mírně doleva pro oživení. Výrobou nových krytů motoru, chladiče a dalších drobností jsem se nezdržoval.
Zbarvení: stroj číslo 514 nezjištěné jednotky ze stavebnice, ale rozdělení barevných polí jsem udělal podle standardu platného pro Bf-109G v letech 1942-43 na východní frontě. Možná je to chyba, ale zdálo se mi to pravděpodobnější než předkládáné dělení barev, používané v letech 1942-44 na západní frontě, když uvážím předpokládanou oblast nasazení a to, že letouny byly přestavovány ze starších strojů.

Pěkná stavebnice, z níž lze s vynaložením přiměřeného úsilí (a trochy polyuretanu) získat velmi pěkný model. Doporučuji jako doplnění řady 109.